Kromě účastníků startujících z Vrbice bylo po trase možno potkávat mnoho dalších cyklistů. Jak je u této akce již obvyklé, účastníci nemusí začínat v místě oficiálního startu, ale je možné začít odkudkoli a v jakémkoli směru projíždět kontrolní stanoviště na okruhu. I od nás z Přestavlk jsme se ve třech vydali poněkud jiným směrem ke společnému cíli.

Před startem na Vrbici bylo účastníkům řečeno, že se Kostelecké Horky chtějí připojit k této akci a připravují někde občerstvení. Mnoho lidí se tam proto vydalo, ale občerstvení ani razítkovací místo zde nenašli. My jsme ve Chlenech na cyklozastávce nenašli ani razítkovací místo, ani informaci, kde jinde bychom jej měli hledat, takže odtud jsme si razítko také neodvezli, stejně jako z altánu v Borovnici či pod Homolí, kde kontrolní stanoviště v minulosti bývala a mnoho cyklistů je zde hledalo. Kontrolní stanoviště fungovalo v Přestavlkách a ve Lhotách u Potštejna, kde možnost občerstvení pro žíznivé cyklisty bohužel také nebyla. Ze Lhot se účastníci přes Hájek (a někteří přímo) vydali do cíle na Polom, kde se sjelo velké množství cyklistů a připravené občerstvení zde v žíznivých a hladových cyklistech velmi rychle mizelo.

Přes drobné nedostatky se akce vydařila. Krásné počasí bylo jak stvořené pro projížďku po cyklotrase, na které cyklisty budeme opět potkávat zase v příštím roce po otevírání cyklosezóny, které pořádá Mikroregion Orlice každoročně v dubnu.

(Další článek o této akci lze nalézt na webu orlicky.net.)

První cesta vedla do 3D kina. To je složité zařízení, které dokáže promítat 2 obrazy najednou a tak vzniká dojem plastického obrazu. Zapůjčili nám tam 3D brýle, ve kterých jsme film viděli trojrozměrně. Pustili nám nádherný film „Příběh mláděte“ o Apatosaurovi, který hledá svou rodinu. Byl to krásný příběh a ve 3D provedení i strašidelný, protože to chvílemi vypadalo, že ta zvířata jsou až u nás.

Po tomto silném zážitku jsme se vypravili na procházku parkem. Modely dinosaurů byly v životních velikostech, většina jen stála, ale některé modely se i hýbaly, takže není divu, že se některé děti i bály. Hlavně Tyranosaura, který byl největší masožravec, ale Triceratops byl býložravec, ten by nás nekousl, stejně jako Apatosaurus (kterému se dříve říkalo Brontosaurus), Stegosaurus, Iguanodon nebo třeba Parasaurolophové, kteří uměli vydávat hlasité zvuky svými dlouhými hřebeny za hlavou. Když jsme došli na konec, tak si děti mohly jít pohrát na dětské hřiště s pravěkými atrakcemi a různými prolézačkami a v DinoShopu jsme si mohli zakoupit neobvyklé suvenýry.