Nářečí

Nářečí Podorlicka se vyznačuje několika specifiky (Severovýchodočeská podskupina) a mnohá z nich jsou dodnes živá. Mezi nejtypičtější patří změna -ov, -ev a -av na -ou, -eu a -au. Děvče je potom "děuče", levný je "leuný" a dávno je "dáuno".

Dále je to používání tvaru první osoby množného čísla namísto čtvrtého. Například máme doma "králíci".

František Vopatrný není Vopatrný, ale Vopatrnejch a to ve všech pádech.

A pak je to celá řada slovních spojení. "Jít dousi" znamená jít na návštěvu, "ležet pádem" být nemocný a když "se venku slejvá" znamená, že je velké teplo.

"Děda přišel večír na toulačku, nacpal fajfku, zapálil a začal: "Tak čekáme u jalouky týle a porád nic, už přes tejden si přechází. U krávy sme ho dostali před štrnácti dníma; dyby to byla jalouka, tak bysme ji vostavili. Takovou fiflenku si nikdá nevemu, cák bych s ní ďál?, povidá Lojza Voděradskejch, já potřebuju ženskou jako kat do práce a né slečinku, která by chodila pod parazólem na póle a nic neďála. Jo a s vašima přátelema přijeli časně ráno nějaký páni dousi k pánu farářoj, tůze fajnový…"

(Jizba J.)

Zdroje:

Kristina Holmová: diplomová práce na téma "Obnova venkova", 2005

Jizba J.: Místopis a veřejná správa Kostelecka a Rychnovska, Vamberk 1936 37

< Předchozí		Další >

Nářečí

Přístupy a statistiky