Řemesla

"Pahorkatý kraj působí, že lid náš má ve své povaze více vlastností horalů, než-li obyvatel žírných rovin. Jest pracovit. Lenoch jest mu z duše protivný. Pracuje rád hmotně, ale o duševní činnost valně nestojí. Knihy čte málo, nejspíše ještě kalendář a nějaký časopis, jemuž brzo uvěří na slovo. Lid neznaje tíže duševní práce, snadno ji pak podceňuje. Je hrd na své záhony a na své dílo. O vzdělání svých dětí dbá, chtěje jim připravit lepší budoucnost. Jsou výjimky, ale řídké. Náš lid miluje svou půdu, lne ke hroudě, jež ho živí. Nerad opouští svůj kraj a zahnal-li jej osud jinam, rád se vrací do své staré domoviny.

Více jedná podle svého citu, než-li podle rozumu. Zvyk jest mu opravdu druhou přirozeností. Nerad se ho vzdává a nevyzkoušeným novotám nedůvěřuje. Rád dělá to, co viděl otce a děda dělati a co sám dělal od malička. Z takové zvyklosti plyne i jeho nábožnost. Pověrečnost jest velice zakořeněna. Náš lid je mysli bodré a miluje veselé vypravování. Jest pohostinný, na vesnicích poutník snadno nalezne přístřeší."

(Svoboda A.)

Obyvatelé mikroregionu Brodec byli především rolníci. Živili se obděláváním půdy a chovem dobytka. Rolnická rodina si vyráběla také své životní potřeby, nejen potraviny, ale například ze lnu na domácím tkalcovském stavu plátno pro výrobu prádla a šatů. To, co si nedokázali lidé sami vyrobit, směnili na trhu. Důležitou součástí vesnic byly kovárny a mlýny. V Přestavlkách je dodnes mlýn, původně celý dřevěný, nyní kamenný. K mlýnu patřila i pekárna. Další mlýn byl v Malé Lhotě. V Malé Lhotě byla také palírna slivovice a později se zde vyráběly šamotové cihly. V Chlenech zase žili hrnčíři, nejstarší část obce se také jmenuje Čeřeny, podle hrnčířského čeřenu. Místní specialitou je paličkovaná krajka, paličkovat uměly prakticky všechny ženy z vesnice. "Jestli na Máří Magdalenu větrno, budou dobře platiti krajky" říkávalo se ve Lhotách u Potštejna.